ZÁKLADNÍ ŠKOLA NETVOŘICE, OKRES BENEŠOV

Vytisknout tuto stránku

Lyžařský výcvikový kurz 2016

128 images

Back to parent gallery

News

Slohová práce na téma: „Co mi dala (vzala) netvořická škola“

23 čen Zaslal: admin Kategorie: Všeobecné

Žáci 9. ročníku - 18. června 2019 Přečtěte si pocity některých „deváťáků“ ve finále školní docházky v naší škole. Sama musím přiznat, že se mi bude stýskat. Byla to fajn třída. Tak hodně toho ŠTĚSTÍČKA… Mgr. Ludmila Vodehnalová Když se kteréhokoliv žáka zeptáte, co mu vzala škola, první, co ho napadne je spoustu hodin drahocenného času, který by zajisté využil zcela jinak, např. s kamarády. Když se na to ale podívám z jiného úhlu pohledu, tak nám toho škola jednoznačně více dala než vzala. Osvětlila nám zapeklité klikyháky , kterým se říká písmena. Ty jsme se naučili i přečíst a aby toho nebylo málo, zapletlo se nám do toho i sčítání, odčítání a násobilka. Devět let jsme zde odtrpěli s myšlenkou, že ve světě dospěláků je to lepší. Teď však, když tu sedím a toto všechno sepisuji, mi dochází, že to tu nebylo zase tak špatné. Už jenom učitelský sbor, který se za každou cenu snaží udělat toto místo ještě lepším. Vím to, i když my žáci to nedostatečně oceňujeme. Díky babičce jsem to pochopila - neustálé úpravy školních pozemků a celého areálu školy jsou neskutečně náročné. I my jsme se mohli zapojit. Například když byla uspořádána brigáda na pomoc s výsadbou labyrintu. Ani my žáci jsme ale nechtěli zůstat pozadu, a tak ti z nás, kteří oplývají nadáním pro hudbu a recitaci jsme připravovali každoročně program pro členy Spolku rodáků z Netvořic. Když o tom tak přemýšlím, bude se mi po tom všem stýskat – po hlučných přestávkách, po učitelích, a hlavně po mých spolužácích, kteří se za těch devět let stali mou druhou rodinou. Chtěla bych poděkovat všem, co jsem tu potkala, protože právě oni ze mě udělali to, co jsem teď. Děkuji. Eliška Kašáková Naše škola se nachází nedaleko Benešova. Každý si zde má možnost vybrat v rámci volnočasových aktivit to, co ho baví, ať už je to sport nebo příroda. 1. září 2010 jsme nastoupili do první třídy, kde jsme našli hodně kamarádů a kamarádek. Paní učitelky se nám pěkně střídaly a v páté třídě jsme se museli rozloučit s některými kamarády a na jejich místo přišli zase jiní. Také jsme tento rok dostali nového a hlavně hodného pana učitele Zdeňka Cudlína, za kterého jsme moc rádi a děkujeme mu, že to s námi vydržel až do samého konce. Pan učitel nás naučil spoustu nových věcí z matematiky, dějepisu nebo také, jak se máme chovat ve společnosti, na výletě apod. Byl pro nás po celou dobu jako druhý otec. Ty čtyři roky utekly jako voda v řece a my si půjdeme každý svou cestou, kterou jsme si v ybrali. Přesto, že nám škola vzala hodně našeho volného času, tak nám naopak dala základy do života a mnoho přátel. Ztratili jsme stud mluvit před lidmi, zvýšilo se nám sebevědomí. Na školu budu rád vzpomínat i na ty blbosti, které jsme s klukama vymýšleli, aby nás nikdo neviděl … Vojta Kubásek Pamatuji si to, jako by to bylo včera, když jsem nastupovala do první třídy. Úplně první den jsem se bála, ale zároveň jsem se těšila na paní učitelku a na to, co všechno budeme dělat. Na naší škole se mi vždy líbilo, že starší ročníky připravovaly akce pro ty mladší – např. dětský den, zápis prvňáčků, někteří chodili i na dětský karneval. Máme zde hrozně moc kroužků, na které se můžeme hlásit – například tanečky, gymnastiku, keramiku a spoustu dalších. Každoročně tu bývá i akademie pro širokou veřejnost. Jezdíme s učiteli na různé výlety, chodíme kreslit ven apod. Naše škola je výjimečná, nevím čím, ale je! Těším se na školu novou, ale zároveň se mi odtud nechce. Školní prostředí v Netvořicích mi dalo moc přátel – lidi, na kterých mi hrozně záleží. Natálie Jirsáková Do netvořické školy chodím druhým rokem, tedy od sedmé třídy. Neměla jsem dostatek času poznat zde všechny lidi už od první třídy, ale i tak mě do kolektivu velmi dobře přijali. Na této škole jsem velmi dobře poznala pár lidí, se kterými jsem ve třídě a trávím s nimi pomalu každý den. Jsem moc ráda, že mi dali šanci je poznat. I když to byly pouhé dva roky, mám přesto s těmito kamarády krásné zážitky, na které jen tak nezapomenu. V naší škole jsme se toho hodně naučili. Od vzdělání až po pochopení rolí v kolektivu. Naučili jsme se různá pravidla, která musíme dodržovat, i když na to mnoho jedinců v deváté třídě už kašle. Ale i když ta pravidla nedodržujeme a hodně dětí si myslí, že nám to jen tak prochází, tak to je velký omyl. Žákovská plná poznámek a doma jedna facka za druhou! Naštěstí to není můj případ. Raději vždy zklidníme naše nastartované hormony, protože nám to za to nestojí. V naší třídě spolu vycházíme velmi dobře a dost často se shodneme, ale není to vždycky tak lehké, zkrátka žádná procházka růžovým sadem. Chvíli nám trvalo naučit se spolu vycházet, ale zvládlo se to. Jsem ráda, že každý s každým vychází. Za mě si myslím, že mi toho naše škola dala strašně moc. Dala mi vzdělání, kamarády, zážitky, zkušenosti… Ale nejen to! Zažila jsem tu i hádky kvůli blbostem, následná usmíření, první lásky, první zklamání. Někdo si může myslet, že je to málo, ale pro mě to znamená hrozně moc. Úplně neuvěřitelné množství věcí, co mi dala naše malá netvořická škola. Myslím, že na ni budu vždy s láskou vzpomínat. Tereza Hertlová Co mi dala škola? Především kamarády, se kterými jsem se tu seznámila při nástupu na druhý stupeň. Jelikož jsem se do této oblasti zároveň přistěhovala, bylo to pro mě v ten moment strašně rychlé. Všechno bylo najednou tak nové a neznámé. Moji kamarádi z 1. stupně bývalé školy ode mě byli na kilometry daleko. I přesto jsem se těšila, co nového mě čeká. První den školy v Netvořicích si pamatuji, - shromáždili jsme se před školou, proběhl proslov paní ředitelky, přivítali jsme prvňáčky a potom jsme byli rozděleni podle ročníků a třídní si nás odvedli do tříd, kde jsme se seznámili všichni navzájem. Ze začátku jsem si se svými spolužáky moc nerozuměla, ale po čase to bylo čím dál lepší. Nakonec jsem poznala každého z nás. Někdy se samozřejmě objevily chvíle, kdy se někdo s někým nebavil. Na druhou stranu jsem si jistá, že se na své spolužáky mohu vždy spolehnout. Také jsem moc ráda, že jsem měla možnost navštívit Anglii, její památky a zajímavosti a k tomu přebývat u místních rodin, což celý pobyt ještě zpestřilo. Jsem ráda, že se nám snaží učitelé vyhovět a pomoci, občas si myslím, že si to ani pořádně neuvědomujeme. Jediná věc, která mě v tuto chvíli napadá a co mi trochu scházelo, jsou „vícedenní výlety“. Na závěr chci konstatovat, že jsem moc ráda, že jsem mohla chodit do netvořické školy a vídat se tu s kamarády, spolužáky a učiteli, na které nezapomenu a se kterými se budu vídat určitě i v budoucnu. Pavla Vopršalová Škola mi začala cosi dávat již v září 2010, kdy mi nadělila spoustu nových a milých přátel. Tento způsob nadílky pokračoval i na druhém stupni, kdy k nám do třídy přišli noví kamarádi. Netvořická škola mi dala také mnoho zkušeností ve sportu a ve vědomostních soutěžích. Ve sportu to byla například házená, fotbal, florbal či futsal. Často jsme dokázali získat přední příčky. U vědomostních soutěží to byly například chemické, zeměpisné nebo matematické olympiády. Nikdy nezapomenu na výlety, které jsem zde zažil s přáteli, se kterými se budu muset již brzy loučit. Byly to výlety, exkurze, kulturní akce apod. Úplně nejlepší byl určitě zájezd do Anglie, kde jsme se s kamarády ještě více sblížili a společně jsme prožili nezapomenutelné chvíle. Díky této škole budu pokračovat v dalším studiu na gymnáziu, kam jsem chtěl jít již od 5. ročníku. Zažil jsem tu mnoho chvil, kdy jsme se hodně nasmáli, a i když se to učitelům někdy nelíbilo, nedělali nám problémy. Kdybych byl typický puberťák, tak napíšu něco v tom smyslu, že mi škola vzala dětství, ale již nyní si uvědomuji, že mi ho naopak zpříjemnila. Lukáš Šlehobr

Více →

Pozvánka

19 čen Zaslal: admin Kategorie: Všeobecné

Více →

Stránka 1 z 67> >>

Předchozí stránka: Základní školu v Netvořicích opět navštívili hasiči s dráčkem Hasíkem Následující stránka: Zápis do první třídy ve znamení pohádkových postav